Skok na obsah stranky, Hlavní stranka webu, Mapa webu, Hlavní menu

VMware View 3: Technologie linkovaných klonů (část druhá)

VMware View 3: Technologie linkovaných klonů (část druhá) 20.2.2009 VMware View obsahuje (v edici Premier) funkcionalitu tzv. linkovaných klonů. Tento díl třídílného článku autora Roland van der Kruk, se vás pokusí seznámit s tím, co to linkované klony jsou, jak se s nimi pracuje a jaké jsou jejich výhody/nevýhody nasazení.

Linkované klony

Většina lidí si v souvislosti s touto problematikou klade otázku: „Co si mám představit pod pojmem ‘linkované klony‘ a jak vůbec tako technologie funguje?“ Někteří z vás mohou očekávat, že tato technologie je co do funkčnosti srovnatelná s řešením Citrix Provisioning Server, které umožňuje dosáhnout značné úspory místa na disku. Ano i ne. Totiž, VMware usiluje o tentýž cíl, ale k jeho dosažení používá zcela jiné technologie. Podívejme se nyní, o jakou technologii se vlastně jedná.


Základní podstatou linkovaných klonů je využití metody ‘thin provisioning‘zajišťující podstatnou úsporu místa na disku. V prostředí View 3.0 je tato metoda realizována pomocí šablony virtuálních strojů (master virtual machine). Šablona je v podstatě běžný virtuální stroj, který vytvoříme a poté pořídíme jeho snímek (snapshot). Tento systémový obraz představuje základ pro rychlejší a spolehlivější nasazení OS.


Na virtuální stroj nainstalujete desktopový OS dle vašeho výběru (operační systémy serverů nejsou podporovány) a proveďte veškerá potřebná nastavení tak, aby šablona odpovídala vašim představám. Jakmile jsou všechny komponenty a konfigurace správně nastavené, přejděte k instalaci VMware View Agent (jehož součásti jsme si vyjmenovali v předchozím článku), vypněte virtuální stroj a pořiďte první snímek. Ještě bych měl raději dodat, že šablona virtuálního stroje musí být přihlášena/připojena k doméně; nezjistil jsem bohužel z jakého důvodu. Poté nám již nic nebrání zahájit nasazení OS.


V konzoli View Administrator vyberte záložku ‘Desktops and Pools’, která slouží pro vytváření a editaci desktopů a poolů. V pravé části panelu ‘Desktops and Pools’ se objeví pět dalších panelů,  přehled desktopů a poolů (‘Desktops and Pools’ view) se nachází úplně vlevo. Po kliknutí na ikonu „Přidat“ (Add) se spustí průvodce, který vás krok za krokem provede procesem přidání desktopu či poolu. Je možné vybírat z následujících možností:

  • Individual Desktop (individuální desktopy), výběrem této funkce se spustí průvodce pro nastavení přístupu uživatelů k jednomu virtuálnímu či fyzickému stroji, na kterém je nainstalován View Agent.
  • Automated Desktop Pool (automatické přidělování desktopů). Po výběru této možnosti se spustí průvodce pro automatické přidělování desktopů (jednoho a více) v rámci poolu. U této možnosti je nesprávně uvedeno, že desktopy jsou vytvořeny na základě šablon virtuálního stroje. Jak již bylo zmíněno výše, pořizujeme snímek běžného/standardního virtuálního stroje. 
  • Manual Desktop Pool (manuální vytváření poolů). Tato možnost spustí průvodce pro nastavení přístupu uživatelů ke skupině virtuálních či fyzických PC, na kterých je nainstalován View Agent.
  • Microsoft Terminal Services Desktop Pool. Tato funkce spustí průvodce nastavením přístupu uživatelů k desktopům provozovaným na terminálovém serveru

V tomto článku se však budeme podrobněji věnovat jen jedné z výše uvedených funkcí, a tou je funkce automatického přidělování desktopů v rámci poolu. Takto vytvořené pooly sestávají z libovolného množství trvalých nebo dočasných desktopů.


Jakmile se vytvoří seskupení trvalých desktopů a dojde k přiřazení určitého desktopu uživateli, mapování "uživatel – přiřazený desktop" se uloží do ADAM databáze. (více informací o službě ADAM naleznete v první části tohoto článku). Kdykoli se uživatel přihlásí na webový View Portal, bude mít k dispozici stejný desktop a ve stejném stavu jako ho opouštěl. Tato funkce se dá přirovnat k vytvoření ‘trvalého disku’ u řešení Citrix Provisioning Server. Trvalé uskupení (trvalý pool) může zahrnovat libovolný počet desktopů. Pool můžeme kdykoli editovat a umožnit tak přidávání dalších desktopů. Jak můžeme vidět v nastavení níže (obr. č. 6), minimální počet desktopů v rámci jednoho poolu je v tomto případě 5, jejich maximální počet je 100. Jako administrátor vytvořím např. 25 výchozích desktopů. Po přihlášení 21. uživatele dojde automaticky k poskytnutí 26. desktopu, a tak jich k dispozici zůstává stále pět. Desktopy jsou takto dynamicky poskytovány, dokud jejich počet v rámci poolu nedosáhne maxima.

Obr. č. 6 – Pokročilé nastavení počtu desktopů v rámci poolu in the Deployment Wizard
Obr. č.  6 – Pokročilé nastavení počtu desktopů v rámci poolu in the Deployment Wizard

Pomocí technologie linkovaných klonů můžeme vytvářet trvalé i dočasné desktopy. To znamená, že nasazené desktopy se mohou měnit přiřazením k jinému snímku virtuálního stroje či dokonce k jinému virtuálnímu stroji. Hlavní rozdíl mezi trvalým a dočasným desktopem je ten, že trvalé desktopy mohou obsahovat i druhý virtuální disk, do kterého je přesunut adresář ‘Documents and settings’. Přesunutím uživatelských dat na náhradní disk jsou data v adresáři ‘Documents and settings’ zachována i v případě, že je uživateli při novém přihlášení přidělen jiný desktop. Stejného výsledku dosáhneme i změnou umístění složky v registru „User Shell Folders“. Tuto aktualizaci registru distribuujeme na PC ostatních uživatelů pomocí GPO nebo pomocí skriptu. S využitím řešení View 3 budou uživatelská data dostupná lokálně, což napomáhá vyššímu výkonu, ale….


….Nejsem si zcela jist, zda tato funkce View 3 je úplně ideální. Uživatel totiž přistupuje ke svým datům po zapnutí svého fyzického PC a následně otevřením adresáře, zatímco s využitím funkce přesměrování složek jsou jeho data přesměrována na centrální síťové úložiště, což podstatně zjednodušuje centrální správu. Je-li centrální síťové úložiště umístěno na zařízení NAS heads (NAS gateway), výkon se může trochu snížit, ale je to jen malý „handicap“ v porovnání s neefektivním řešením správy dat dostupných pouze lokálně ve velkých podnikových IT prostředích.

Obr. č. 7 – Technologie linkovaých klonů: funkce přidání zvláštního disku pro osobní data
Obr. č. 7 – Technologie linkovaých klonů: funkce přidání zvláštního disku pro osobní data

Po ukončení průvodce dochází k vytvoření kopie šablony virtuálního stroje společně s kopií jejího snímku. Nejedná se však o kompletní kopii virtuálního stroje, což si ukážeme na následujícím příkladu. Nasadil jsem master image (předlohu) 20GB systémovým diskem a pořídil její snímek. Po vytvoření kopie bylo systémovému disku přiděleno pouze 6GB a snímku pouze několik Kb.

Obr. č. 8 – Uživatelský disk na trvalém desktopu dostupný pro určitého uživatele
Obr. č. 8 – Uživatelský disk na trvalém desktopu dostupný pro určitého uživatele.

Adresáře a disky jsou vytvářeny automaticky, přičemž jak adresáře tak jednotlivé soubory obsahují nějaký typ identifikačního řetězce (GUID), který slouží k identifikaci předlohy (master desktop) a uživatele.


Schéma uspořádání jednotlivých komponent View 3.0 ve vCenter je zobrazeno níže:

Obr. č. 9 – VMware vCenter se všemi složkami potřebnými pro nasazení View 3.0.
Obr. č. 9 – VMware vCenter se všemi složkami potřebnými pro nasazení View 3.0.

Z výše uvedeného obrázku je možné vyčíst následující:

  • Master images (předlohy) mohou být použity pro vytvoření šablon virtuálních strojů VMware
  • Předlohy minimálně z jednoho snímku je doporučeno z důvodu snadného přístupu ukládat do zvláštního adresáře
  • Je vhodné vytvořit zvláštní adresář i pro linkované klony s dvěma podadresáři pro trvalé a dočasné linkované klony
  • Ve vašem vCenter se mohou nacházet (a pravděpodobně i budou) další virtuální PC či virtuální servery
  • Ve spodní části obrázku jsou zobrazeny automaticky vygenerované adresáře, které jsou vytvořeny ve View 3.0  pomocí průvodce pro přidání či editaci desktopů (průvodce se spouští z konzole VMware View Administrator). Každý pool využívající technologii linkovaných klonů obsahuje zdrojový adresář a adresář replik. Tyto  adresáře je možné spravovat pouze v rozhraní View Administrator.

Vlastnosti klonovaných disků

Nyní si řekneme, jak View 3.0 pracuje s disky a diskovým prostorem při použití technologie linkovaných klonů.


Pro tyto účely jsem si vytvořil obraz systému Windows XP SP2 s 20GB systémovým diskem. V průvodci pro automatické přidělování desktopů v rámci poolu jsem se rozhodl nakonfigurovat 5 linkovaných klonů tak, aby první klon byl vytvořen ihned po ukončení průvodce a aby každý nově přihlášený uživatel měl k dispozici nový desktop. Takto se může přihlásit libovolný počet uživatelů v rámci maximálního povoleného počtu desktopů pro daný (tento) pool. Vytvořil jsem si také samostatný uživatelský disk o kapacitě 2GB, na který umistím složku ‘Documents and Settings’.

Obr.č. 10 – Okno instalačního průvodce, kde výběr úrovně (množství) uložených dat pro OS Data (data na úrovni operačního systému) a User Data (na úrovni uživatele) provádíme pomocí rozbalovací nabídky
Obr.č. 10 – Okno instalačního průvodce, kde výběr úrovně (množství) uložených dat pro OS Data (data na úrovni operačního systému) a User Data (na úrovni uživatele) provádíme pomocí rozbalovací nabídky

Po ukončení průvodce se vytvoří zdrojový adresář a adresář replik, které v prostředí View 3.0 slouží jako šablony pro tvorbu klonů.

Obr.č. 11 – Adresář replik umístěný na trvalém desktopu automatizovaného poolu odvozeného/získaného z 20 GB systémového disku
Obr.č. 11 – Adresář replik umístěný na trvalém desktopu automatizovaného poolu odvozeného/získaného z 20 GB systémového disku


Obr.č. 12 – Zdrojový adresář umístěný na trvalém desktopu automatizovaného poolu s uživatelským diskem o kapacitě 2 GB

Obr.č. 13 – Systémový disk pro koncového uživatele po naklonování systémového disku o velikosti 20 GB
Obr.č. 13 – Systémový disk pro koncového uživatele po naklonování systémového disku o velikosti 20 GB

Obr.č. 14 – Disky pro uživatelská data, které jsou v prostředí uživatelského virtuálního desktopu mapovány jako disk D: ; pro dva uživatele s maximálním kapacitou 2 GB na uživatele
Obr.č. 14 – Disky pro uživatelská data, které jsou v prostředí uživatelského virtuálního desktopu mapovány jako disk D: ; pro dva uživatele s maximálním kapacitou 2 GB na uživatele.

V tabulce níže jsou uvedeny všechny komponenty potřebné pro vytvoření minimálně jednoho poolu založeném na jednom desktopovém OS. Systémový disk u linkovaného klonu bude zpočátku dosahovat velikosti přibližně 100 MB, postupně se ale může rozrůst až na velikost původní Virtual Machine (předlohy). Pro navrácení původní velikosti systémových disků používáme funkci obnovení desktopu (Desktop Refresh), kterou si podrobněji rozebereme níže.

Tabulka č. 2 – Příklady velikosti disku u linkovaného klonu
Systémový disk šablony desktopového OS, která slouží pro vytvoření předlohy VM, tzv. ‘Master Image Virtual Machines’ 20 Gb
Systémový disk předlohy VM s desktopovým OS a snímk(em)y 20 Gb
Adresář replik a zdrojový adresář odvozený z předlohy (Master Image) vytvořený v prostředí poolu s neomezeným počtem linkovaných klonů 6 Gb
Velikost systémového disku linkovaného klonu / 1 OS 100 MB - ??
Velikost disku pro uživatelská data u linkovaného klonu / 1 uživatel 2048 MB (konfigurovatelný)

Desktop recompose, refresh, rebalance

Při použití technologie linkovaných klonů mohou být nasazené desktopy kdykoli změněny.


Při 'Desktop Recompose' (rekompozice desktopu) se změní stav nasazeného desktopu. Uživateli je přiřazen jiný snímek nebo dokonce jiná předloha VM.


Při 'Desktop Refresh' (obnova desktopu) se naklonovaný desktop vrátí zpět do původního stavu. Systémový disk je co do velikosti i obsahu stejný jako před procesem klonování. Pokud však během nasazení desktopu vytvoříme zvláštní uživatelský disk, data na tomto disku zůstanou nezměněná.


Při 'Desktop Rebalance' dochází k dynamickému přesouvání dat mezi diskovými poli. Virtualizační server využívá možnosti spojování logických jednotek (LUN) diskových polí a tyto spojené LUNy přiděluje jako virtuální logické jednotky serverům. Pokud např. data uložená na serveru Vmware ESX dosáhnou určité kapacity, funkce rebalance umožní jejich migraci na jiná ESX úložiště.

Obr.č. 15 – Zobrazení trvalých desktopů v rámci 'trvalého' poolu, které mohou být  odstraněny, resetovány (OS reset), editovány (rekompozice nebo obnova) nebo vybalancovány (migrace dat na různá datová úložiště)
Obr.č. 15 – Zobrazení trvalých desktopů v rámci 'trvalého' poolu, které mohou být  odstraněny, resetovány (OS reset), editovány (rekompozice nebo obnova) nebo vybalancovány (migrace dat na různá datová úložiště)

Linkované klony, trvalé desktopy a údržba OS; 1 + 1 + 1 = 1?

Chci se s vámi podělit o další myšlenku, která mě v této souvislosti napadla a která stojí za zmínku. Vytvořil jsem si pool kombinující obě technologie – linkované klony a trvalé desktopy. Samozřejmě jsem si uvědomil, že bude nutné provádět údržbu těchto desktopů, neboť Microsoft vydává své hotfixy jednou za měsíc, a kdo ví, co vše bude třeba zaktualizovat. Původně jsem se domníval, že bych pro tento účel využil technologie linkovaných klonů, vybavil předlohu VM novými hotfixy, pořídil nový snímek a distribuoval jej na ostatní desktopy. Co však tato změna vyvolá u 'trvalých desktopů'? Přirozeně dojde ke ztrátě všech aplikací a úprav provedených uživateli na úrovni OS.


Přiřadíme-li desktopům nový snímek, vypadá to, že jediné co na ‘trvalém desktopu’ skutečně přetrvává je disk s uživatelskými daty obsahující adresář 'documents and settings', což bohužel není případ aplikací, které uživatel potřebuje ke své práci. Takže, budu-li chtít pro nasazení svého operačního systému s hotfixy využít technologie linkovaných klonů nebo rekompozice (Desktop Recompose) a zároveň zabránit ztrátě úprav provedených uživatelem na úrovni OS, nezbyde mi než použít nástroj typu SMS/SCCM nebo jinou standardní metodu pro distribuci aplikací. Moje otázka tedy zní: Co je vlastně 'trvalý desktop’?


Rozhodl jsem se provést ještě jeden test, abych zjistil, jak si technologie klonování snapshotů poradí se správou pevných disků. Začal jsem u trvalého desktopu s následujícím systémovým diskem:

System disk: 230 MB

Přihlásil jsem se jako správce a na systémový disk svého virtuálního stroje jsem si zkopíroval archiv pro instalaci Eclipse o velikosti 354 MB. Po dokončení kopírování souborů měl můj systémový disk následující velikost:
System disk: 607 MB

Rozhodl jsem se smazat adresář 'Eclipse' a systémový disk se co do velikosti prakticky nezměnil:
System disk: 607 MB

Z toho plyne následující: Ke smazání adresáře 'Eclipse' nedošlo a data ze snapshotu jsou stále dostupná.
Rozhodl jsem znovu zkopírovat složku 'Eclipse' do stejného cílového adresáře (tedy pokoušel jsem se zvolit i jiný adresář c:\temp, ale efekt byl stejný) v systémovém disku, který se tímto změnil následovně:
System disk: 623 MB

Jakási kontrola dat očividně proběhla, protože klonovaný disk znovu použil data, která byla označená za smazaná.
Po opětovném odstranění složky 'Eclipse' vypadal systémový disk takto:
System disk: 640 MB

Pokud je tedy nyní Eclipse z disku smazána a systémový disk má stále velikost 640 MB, znamená to, že data ve skutečnosti odstraněna nebyla. Technologie snapshotu tedy může být natolik 'inteligentní', že označí soubory za smazané, a vyhradí tak prostor pro nová data. Nyní jsem na systémový disk zkopíroval jiná data o celkové velikosti, která je menží než data, jež byla pravděpodobně označená za smazaná. Po zkopírování této 219 MB složky, vypadal systémový disk následovně:
System disk: 852 MB

Závěr

  1. Využívají-li technologii linkovaných klonů uživatelé, kteří mají plnou kontrolu nad systémem a provádějí změny v OS jako je kopírování a odstraňování dat, atd., získají přístup k systémovému disku, který může být eventuelně větší než u uživatelů, kteří tuto technologii nepoužili. 
  2. Pokud prostřednictvím View Administrator dojde k obnově OS z důvodu přidání hotfixů nebo přídavného softwaru, všechny změny provedené uživateli na úrovni OS budou smazány. Systémový disk je jednoduše smazán a z nové (aktualizované) předlohy je vygenerován nový klon.
  3. Pojem 'trvalý desktop' tedy znamená, že stav disku, který je poskytován/spravován administrátorem View, je ‘trvalý’. Desktop tedy může být převeden na trvalý, pokud administrátor využije funkce rekompozice nebo (plánované) obnovy nasazených linkovaných klonů a uvede jej tak zpět do požadovaného stavu. Z pohledu koncového uživatele tedy naklonované desktopy žádnou záruku trvalosti nepřinášejí, protože jakékoli změny jsou po provedení ‘Desktop Refresh’ nebo ‘Desktop Recompose’ ztraceny.
  4. Chceme-li dosáhnout toho, aby změny provedené uživatelem byly trvalé, technologii linkovaných klonů použít nemůžeme. V tomto případě je nutné využít nástrojů typu SCCM (Systems Center Configuration Manager) nebo Altiris zaručujících komplexní správu systému.

www.brianmadden.com

  • Promo akce

  • Kontaktní osoba

    Jaroslav Prodělal

    Jaroslav Prodělal


    tel.:+420 222 550 020

  • Sdílet

Používáme technologie společností: WMWARE Partner VEEAM Gold Pro Partner DELL Partner Direct IBM Business Partner Microsoft Small Business Specialist HP Aruba

Užíváním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookies. Více informací